Jak to probíhá na výcvikáči
Stručné info- dojezd na penzion do ca 18.30 hod v pátek večer(můžete dojet i v pátek ráno a strávit krásný den v přírodě), kolem 19.00 hod je seznamovací výcvik, poté trénink setrvání samotných psů na pokoji a socializace páníčku v nekuřácké hospodě. Výhodou je blízkost hospody a ubytování, takže je možné navštívit i výcvikáč s dětmi - chůvička dosáhne až do hospody. Klíče od pokojů jsou v zámcích od jednotlivých pokojů, nebo na baru v hospodě. jaký pokoj máte se dozvíte ode mně, z webu pod daným termínem. V sobotu je bohatá snídaně od 8 hod do půl 10 a poté začíná výcvik. Buď v jedné nebo ve dvou skupinách a trvá ca do 12.00hod. čas i na řešení problému u jednotlivců...apod.Poté chvilenku oddych a jde se buď na "sranda závod" nebo na vycházku na Blatiny, kde natrénujeme překážky a klid u lam:-) a nutríí. Psi si odpočinou, zadivočí a ve večeních hodinách začiná zase výcvik. Končí se dle chuti kolem 18,00 až 19.00hodiny. Poté večeře a noční hledačkav lese kolem půl desaté. V neděli se opakuje bohátá a chutná snídaně a poté výcvik v jedné skupině. Poté odjezd.....
Níže příspěvek od Ivany:
Jako nováček ve skupině pejskařů co se věnují svým miláčkům, jsem se zúčastnila svého prvního výcvikového pobytu na Mílovech. Těšila jsem se na nové zážitky, nové lidi, výcvik a pokrok, jaký se svým pejskem udělám. Příroda byla kouzelná, ubytování skromné, ale čisté a útulné, personál příjemný a atmosféra víc než bujará. Od začátku do konce pobytu jsem žila v jedné šňůře zážitků, které se navlékaly na nitku prodlužující se každou chvíli. Byla jsem obklopena příjemnými lidmi s úsměvem na tváři. Přestože Peťa měla celý pobyt zvýšený hlas a já obdivuji její výdrž, vím teď jak silná je osobnost, když zkrotí takovou bandu lidí, včetně psů. Když se náhodoou ozvaly nějaké protesty, byla schopna svojí autoritou nastoupit a nastolit pořádek. Stále se běželo podle plánu a ten byl skutečně naplánován a načasován do celého dne. Jen abych neopomněla takovou maličkost, která nám celý pobyt udělala určitě zajímavější a náročnější....venku stále pršelo a když náhodou přestalo, zrovna jsme zalezli do chaty....."A venku chčije a chčije" se dalo říci při pohledu z okna. Pro ty kdo mě neznají, mám malého bílého maltézáčka, který se mi každou chvilkou měnil z krásné bílé kuličky na promočenou špinavou vychrtlinku, kterou jsem mezi výcviky skoro nestihla umýt a usušit. Po pravdě byl tak zasraný, že jsem mu po návratu musela ostříhat srst, abych ho nemusela trápit vyčesáváním toho, co si domů přinesl z lesa.
Celkově ale musím konstatovat, že už dlouho jsem si takhle nevyčistila hlavu. Na nic víc než na výcvik, umytí psa a posezení v hospodě nebyl čas, alespoň u mě to tak vypadalo. A těch zážitků.....naše nitka zážitků se měnila ve šňůru a hlasité výbuchy smíchu nás celý den doprovázeli. Skutečně jsme si každou chvilku užili. Ti kdo tam se mnou byli se možná teď usmívají, protože si jeden z nich vybavili.....
Bylo hezké pobyt s příjemnými lidmi a už se těším na další Milovy. Snad máte podobné pocity po návratu jako já.
Níže příspěvek od Rudy:
Dneska
na Poslední míli,
načerpáme
nové síly.
Hlavně
s Petrou se tu cvičí,
někdy
mám strach, že nás zničí.
Ať
je horko nebo leje,
z plných
plic se stále směje.
Program
pro nás chystá v hlavě,
se
vším poradí si hravě.
Dle
rozpisu každé ráno,
co
nás čeká, je tím dáno.
Protestovat tu neplatí,
i
s úroky pak to vrátí.
Po
skupinkách jdeme na plac,
někdo
aport, někdo dej pac.
Po
stopách, kde bývá lom,
následuje
sla a lom.
Některým
z nás srdce plesá,
z disciplíny
Hopsa hejsa.
Tunel
sem a zase zpátky,
škoda,
že ho má tak krátký.
Prokrmujte,
super, krásný,
to
nás chválí, to je jasný.
Každému
vždy dobře radí,
když
nám cviky moc neladí.
Po
kapsách má stále uši,
tento
parfém moc jí sluší.
Někdy
uši, někdy plíce,
někdy
méně, někdy více.
Pamlsky
zde jdou na rvačky,
kam
že jdeme? na hledačky?
Ach
jo Petro, běda, běda,
zase
budem bez oběda.
Pochopení
Petra hledá,
též
nechce být bez oběda.
Dobrá,
pejsky nechte tu,
ve
dvě všichni u Šlechtů.
Oběd,
pivo, někdo kávu,
Petra
kouká už po davu.
Co
teď Peťo, co teď bude,
co
by, na Blatiny se zas pude.
Mokrý
bundy, mokrý boty
a
před námi půl soboty.
U
Palečka máme sraz,
kdo
nám chybí, není čas.
Rychlou
kávu, k tomu Colu
a
zas po svých pěkně dolů.
U
chatek už Petra čeká,
z dáli
i Žert na nás štěká.
Venku
už se nějak smráká,
jdem
na pivko, na panáka.
K jídlu
třeba utopenec,
konečně
je dneska konec.
Ježíšmarja
ještě není,
večerní
plán Petra mění.
Hele
po té dnešní práci,
dejme
ještě hru klikací.
Tak
v místnosti zasedací,
hrajem
všichni hru klikací.
Hra
je super, žádná fraška,
během
hry koluje flaška.
Půlnoc
přijde, co by dup,
konec,
venčit, šupy, šup.
Líbilo
se nám to moc,
rozchod,
ahoj, dobrou noc.
A
v neděli po snídani,
je
cvičení poslední,
dáme
lehké agilitky
a
skončíme k poledni.
Žádné
uši, žádné plíce,
prostě
žádný smrádek,
nastal
víkend obranářský
a
ten vede Radek.
Takže
zítra na obranách
ať
se nám všem daří,
ať
to Ráďa v zdraví zvládne,
i
když dneska paří.
Za
chvíli tu jsou Vánoce
a
k nim patří stromeček,
tak
ať vzkvétá, ať se daří
klubu
jménem Feneček.
Petře
patří velké díky,
co
tu pro nás dělá,
Petro,
díky, děkujeme,
jsi
úžasná, skvělá.
Kdo Vám tyto verše skládal,
to nejlepší do nich vkládal,
že to někde trochu přehnal,
věřme však,že Bůh mu žehnal
a kdo to byl
Ruda Sehnal