Jak to probíhá na výcvikáči

Stručné info- dojezd na penzion do ca 18.30 hod v pátek večer(můžete dojet i v pátek ráno a strávit krásný den v přírodě), kolem 19.00 hod je seznamovací výcvik, poté trénink setrvání samotných psů na pokoji a socializace páníčku v nekuřácké hospodě. Výhodou je blízkost hospody a ubytování, takže je možné navštívit i výcvikáč s dětmi - chůvička dosáhne až do hospody. Klíče od pokojů jsou v zámcích od jednotlivých pokojů, nebo na baru v hospodě. jaký pokoj máte se dozvíte ode mně, z webu pod daným termínem. V sobotu je bohatá snídaně od 8 hod do půl 10 a poté začíná výcvik. Buď v jedné nebo ve dvou skupinách a trvá ca do 12.00hod. čas i na řešení problému u jednotlivců...apod.Poté chvilenku oddych a jde se buď na "sranda závod" nebo na vycházku na Blatiny, kde natrénujeme překážky a klid u lam:-) a nutríí. Psi si odpočinou, zadivočí a ve večeních hodinách začiná zase výcvik. Končí se dle chuti kolem 18,00 až 19.00hodiny. Poté večeře a noční hledačkav lese kolem půl desaté. V neděli se opakuje bohátá a chutná snídaně a poté výcvik v jedné skupině. Poté odjezd.....

 

Níže příspěvek od Ivany:

Jako nováček ve skupině pejskařů co se věnují svým miláčkům, jsem se zúčastnila svého prvního výcvikového pobytu na Mílovech. Těšila jsem se na nové zážitky, nové lidi, výcvik a pokrok, jaký se svým pejskem udělám. Příroda byla kouzelná, ubytování skromné, ale čisté a útulné, personál příjemný a atmosféra víc než bujará. Od začátku do konce pobytu jsem žila v jedné šňůře zážitků, které se navlékaly na nitku prodlužující se každou chvíli. Byla jsem obklopena příjemnými lidmi s úsměvem na tváři. Přestože Peťa měla celý pobyt zvýšený hlas a já obdivuji její výdrž, vím teď jak silná je osobnost, když zkrotí takovou bandu lidí, včetně psů. Když se náhodoou ozvaly nějaké protesty, byla schopna svojí autoritou nastoupit a nastolit pořádek. Stále se běželo podle plánu a ten byl skutečně naplánován a načasován do celého dne. Jen abych neopomněla takovou maličkost, která nám celý pobyt udělala určitě zajímavější a náročnější....venku stále pršelo a když náhodou přestalo, zrovna jsme zalezli do chaty....."A venku chčije a chčije" se dalo říci při pohledu z okna. Pro ty kdo mě neznají, mám malého bílého maltézáčka, který se mi každou chvilkou měnil z krásné bílé kuličky na promočenou špinavou vychrtlinku, kterou jsem mezi výcviky skoro nestihla umýt a usušit. Po pravdě byl tak zasraný, že jsem mu po návratu musela ostříhat srst, abych ho nemusela trápit vyčesáváním toho, co si domů přinesl z lesa.

Celkově ale musím konstatovat, že už dlouho jsem si takhle nevyčistila hlavu. Na nic víc než na výcvik, umytí psa a posezení v hospodě nebyl čas, alespoň u mě to tak vypadalo. A těch zážitků.....naše nitka zážitků se měnila ve šňůru a hlasité výbuchy smíchu nás celý den doprovázeli. Skutečně jsme si každou chvilku užili. Ti kdo tam se mnou byli se možná teď usmívají, protože si jeden z nich vybavili.....

Bylo hezké pobyt s příjemnými lidmi a už se těším na další Milovy. Snad máte podobné pocity po návratu jako já.